Svatý Bartoloměj

Svatý Bartoloměj, nebo St. Barth, jak ho nazývají v bulvárním tisku, patří k nejluxusnějším ostrovům v Karibiku, přestože zdaleka není nejhezčí. Do pěkných vil se svítícími bazény a vodopády, útulných hotelů, které poskytují maximální komfort a soukromí, přijíždí přečkat zimu velká část evropské a americké smetánky. Přístav malého města Gustavia je plný luxusních lodí z celého světa a v tichých zákoutích ostrova se ve stínu zahrad nacházejí nejstylovější restaurace s nabídkou chuťově a designově dokonalých jídel.
Vše je zde, ve srovnání s jinými karibskými ostrovy, nesmírně drahé. Svatý Bartoloměj je vytouženou destinací, která vábí jako magnet. Bývalá francouzská kolonie je ekonomicky vyspělá a finančně nezávislá. Na rozdíl od ostatních ostrovů.
V čem tkví fenomén St. Barthu? Jak se stalo, že se jediný z karibského řetězce vyvinul do dnešní podoby? Tajemství tohoto suchého a hornatého ostrova třeba hledat v jeho historii. Je to jediný ostrov v Karibiku, kam nebyli dovezeni černí otroci z Afriky.Kryštof Kolumbus objevil malý ostrov během své druhé expedice do Nového světa a dal mu jméno podle svého bratra Bartoloměje. Dlouhou dobu o suchý neobydlený ostrov nikdo nejevil zájem. Až roku 1685, kdy sem přišla hrstka rolníků ze západní Francie, kteří se snažili usadit a obdělávat půdu. Za století se kolonie rozrostla na 600 lidí. Žili však velmi bídně. Osada byla chudá a nemohla si dovolit koupi černých otroků na výpomoc. V roce 1784 byl ostrov i s obyvateli prodán Švédsku, které využilo přístav Gustavia (pojmenovaný podle švédského krále Gustava III.) jako volný přístav během anglo-francouzské války. Švédové z války profitovali, přístav všichni využívali, ovšem domorodí obyvatelé neviděli z toho prospěchu ani halíř. Proto se stále častěji nechávali najímat na práce na lodích. V roce 1877 Švédové prodali ostrov Francouzům za 80 tisíc franků. Volný přístav si ponechali.